Výherní los

Možná se Vám někdy stalo, že Vám konkrétní člověk zavolal přesně ve chvíli, kdy jste na něj mysleli. Možná vás upoutalo něco ve vašem okolí, čeho si běžně nevšímáte, ale tentokrát vás to donutilo zamyslet se nad nějakou situací. Třeba jste potkali člověka, který vám řekl banální informaci, ale pro vás to mělo tak obrovský význam, že od té chvíle váš život nabral zcela jiný směr. Informaci, která ve vás spustila sérii kroků, které vás dovedly do situací, o kterých jste si dříve nedovedli představit, že se mohou stát. S velikou pravděpodobností šlo o projevy synchronicity. Aspoň tak by to nazval Švýcarský psycholog a zakladatel analytické psychologie Karl Gustav Jung. Sycnchronicita je proces zaměřený na vnímavost. Na otevřenost vaší mysli, všímat si života a jeho projevů kolem sebe. Pozorovat vodítka, které jsme možná dříve neviděli a které tady ovšem vždy byly. Jenom jsme byli ve velké míře uzavření sami do sebe, do svých myšlenek. Často býváme uzavřeni v bublině, která nám nedovoluje, aby k nám proudily informace, jenž se nás snaží navést nás směrem, který by byl s námi v co největším souladu. Což souvisí s úrovní našeho ega a s úrovní naší víry. Jestli věříme pouze našemu rozumovému úsudku, nebo jsme ochotni trochu popustit kontrolu a více se světu otevřít. Chci tím říct, že to neznamená, abychom si neřídili vlastní život. Je to přesně naopak. Jde o absolutnost té kontroly, která svým způsobem vyjadřuje nedůvěru v život v lidi i v nás samé. Je to o tom, začít vidět ty šipky, které nám ukazují směr. Vidět a všímat si takových malých a nenápadných potvrzení, že naše volby děláme správně. Je to vlastně jeden ze způsobů komunikace s vyšší autoritou. Vesmírné esperanto.

Velmi se mi líbí příklad jedné mé klientky. Tato žena byla ve svém životě v situaci, kdy permanentně řešila svoje finance. Ne, že by trpěla úplným nedostatkem, ale v oblasti financí byla pod dlouhotrvajícím soustavným tlakem. Z jejího způsobu chování a myšlení vyplývalo, že se bála plně v této oblasti převzít odpovědnost. Stále podvědomě za svou situaci obviňovala vnější vlivy. Moc nechtěla připustit, že pokud chce mít jiné výsledky, musí začít dělat věci jinak, něž do teď. Že pokud chce víc, musí dělat víc. Zamyslet se nad tím a začít jednat. To znamená opustit svou komfortní zónu. A to se jí moc nechtělo. Přála si, aby ji zachránil „nějaký princ.“ Jednou popisovala, jaký se jí zdál sen. V tomto snu, se ji vybavila situace, kdy vyhrála velký finanční obnos v loterii. Měla v tom snu obrovskou radost. Konečně se vyřeší moje problémy, říkala si. Výhru si ihned běžela vyzvednout na poštu ale na poště však zjistila, že se spletla. Nic nevyhrála. Ten pocit radosti a úlevy zcela zmizel. Dobře si ten sen i ty pocity po probuzení uvědomovala. Když o hodinu později vycházela z domu automaticky se podívala do schránky. K jejímu překvapení nalezla ve schránce los. Nebyl její. Někdo ji ho tam hodil. Žádný los si nekupovala, a proto byla tak překvapená, když ho ve schránce našla. Plna zvědavosti a netrpělivosti ho z poštovní schránky vytáhla. Los byl již použitý a všechna políčka na něm byla setřena. Nebyl výherní.

Když mi o několik hodin později tuto událost popisovala na konci jejího vyprávění se tomu již smála. Pochopila tu velmi rychlou manifestaci v jejím životě. O tom, že ji žádný princ nezachrání. Že se musí zachránit sama. A hlavně musí uvěřit tomu, že to dokáže. A pochopila i něco o synchronicitě.

© 2021 Lubomír Kirman
Vytvořeno Christoph Media Company