Co je to desátek? Nedávno jsem se nad tím zamyslel. Poprvé si pamatuji na pojem desátek ze školy. Nevolníci odváděli svému pánovi desátek. Daň z toho, že jsou a že někdo spravuje některé jejich záležitosti. Chápali jsme to trochu jako výpalné. (Co bychom za to mnohdy dnes dali.)
Až mnohem později jsem začal chápat princip desátku v jiných souvislostech. Místo negativních, v pozitivních. Začal jsem to vnímat jako dar. Můj akt vděčnosti za to, že jsem tam, kde jsem. Za to, že mi bylo umožněno spatřit kolem sebe příležitosti, díky nimž vidím kolem sebe dnes hojnost. Za to, že jsem měl možnost prožít lekce, které mi pomohly pochopit, podle jakých pravidel se hra život hraje. Zákon příčiny a následku. Pochopil jsem, že to signál vyššímu řádu věcí. Aby se tok hojnosti nezastavil. Někteří by mohli argumentovat, „Z čeho mám dávat desátek, sám mám málo.“ „Až budu mít dostatek, tak můžu teprve dát.“ Takhle to ale nefunguje. Nejdříve musím dát a teprve potom mohu získat. Musím dávat nezištně. Ne z vypočítavosti. Vždy je možné něco dát. Pro rozvoj něčeho užitečného. A nemusí to být pouze materiální věci. Nebo peníze. Můžu darovat něco, co nestojí vůbec nic. Dobrou radu. Osobní pomoc když je potřeba. Angažovanost, zájem a úsměv.
Část svého času, což bude rozhodně užitečnější než třeba sledování televize. Věřit že dělám dobrou věc. Že pomáhám lidem zlepšovat jejich život. A tak občas dávám desátek. Na věci, které jsou prospěšné a zlepšují svět. I v malém. Na projekty, které dávají smysl nejenom mě. Vrací se to.